KELTSKÁ MÍSTA

Mystický les. Foto Keltoman

Máte-li ve vašem okolí nějaké místo, které nějak souvisí s keltskou historií,
anebo je pro vás jinak zajímavé, působí na vás mysticky či z něj cítíte pozitivní energii,
napište mi o něm a případně pošlete jeho foto. Budu se těšit.

Příspěvky posílejte na keltoman@seznam.cz

· Autor si vyhrazuje právo příspěvky upravit nebo případně neuveřejnit ·

Úvodem přehled těchto stránek:

Staré Hradisko u Prostějova
Úhošť u Kadaně
Klášterec nad Ohří
Newgrange
Bylany u Českého Brodu
Lunwerovo hájemství
Obří hrad
Býčí skála
Býčí skála podruhé - rekonstrukce obětiště v Předsíni
Stránská skála
Závist, Stradonice, Blaník a Kotyz
Ludéřov
Waulee - víla Krušných hor
Hradisko Modla u Buchlovic
Runový kámen u Vltavy
Kelti na Devine
Irsko - Eire - Ireland
Zvíkovské mystérium, Kučeřská svatyně a Nevězické oppidum
Spišský hrad
Plešivec
Vladař
Glen Coe
Kamenný stůl na Čertově mlýně
Třísov
Callanish, Dun Carloway Broch, Edin's Hall Broch, Lewis, Steinacleit
Menhiry na Říčkách

 

STARÉ HRADISKO U PROSTĚJOVA
Mimořádně hezké počasí o víkendu 20./21.09.2003 přímo volalo po nějakém výletu. Tak jsme s rodinou navštívili naučnou vycházkovou stezku vedoucí z obce Malé Hradisko na Staré Hradisko, kde se nacházelo keltské oppidum. [Aktualizováno 04.10.2005]: Děkuji paní PhDr. Janě Čižmářové za upozornění na chybu. Nesprávně jsem uváděl "Mladé" Hradisko namísto "Malého".] Údajně mělo 5 000 obyvatel. Přikládám fotografie z jednotlivých stanovišť této stezky. Na konci vás čeká tak trochu zklamání. Stezka je dobře značená, ale na jejím konci se nedozvíte, že se již vlastně nacházíte v oppidu. Bývalé území starověkých Keltů na Moravě, kde se kromě mnoha nástrojů a šperků našel i jantar, je dnes obehnáno elektrickým ohradníkem a pasou se tu krávy. Při prohlížení zbytků kamenných valů si musíte dávat moc velký pozor, abyste do něčeho mazlavého nešlápli… [Aktualizováno 09.04.2006]:
Celá fotogalerie.

KELTOMAN 22.09.2003

 

zbytky kamenných valů okolo oppida

 

ÚHOŠŤ U KADANĚ
Tato neobyčejná hora ( 592 m.n.m ) právem nazývaná stolová se nachází asi 3 km od města Kadaň mezi vesnicí Pokutice a Brodce. Zaujme vás už z velké dálky a její vrcholová plocha obdélníkového tvaru (celkem zabírá 114,5 ha) je dobře viditelná.
Dočetla jsem se, že zhruba uprostřed by měla být dvě malá jezírka. Oblast je vyhlášená jako přírodní rezervace a může se chodit jen po vyznačené naučné stezce, která vede okolo celé hory. Proto jsou tyto dvě malé vodní plochy ukryty před očima zvědavců. Naučná stezka začíná směrem od Pokutic a končí na druhé straně v obci Zásada u Kadaně. Na této straně jsou kouzelné strmé skalnaté srázy a v nejvyšším místě je překrásný výhled na Doupovské hory.
Archeologický výzkum, který zde byl vedený je označován za nedostačující, ale byly zde nalezeny keramické zlomky z doby halštatské a laténské. Samozřejmě i z jiných období což dokazuje , že toto místo bylo osidlováno už od velmi dávných dob. Velmi dobře si umím představit na tomto místě velké oppidum. Její obyvatelé byli skvěle chráněni, měli vlastní zásobárnu vody (malá jezírka) takže nemuseli dolů do údolí řeky Agary. Díky poloze se dokázali určitě skvěle bránit před nepřátelskými útoky.

Možná i proto se uvažovalo jeden čas o tom, že zde ležel Sámův Wogastisburg. Někteří zastánci to tvrdí dodnes. (I když podle nejnovějších archeologických výzkumů, ho spíše umisťují na vrch Rubín u Podbořan).

Chodím na Úhošť velmi ráda, ta stolová hora mě uchvátila hned napoprvé. Nahoře stojí velká mohyla od kadaňského malíře a sochaře Herberta Kiszy, a na mě působí jako připomenutí zdejších Keltů. Ten kdo zavítá do zdejších končin by si měl určitě udělat čas a vydat se na toto nádherné (pro mě velmi mystické) místo. Nejkrásnější čas je určitě na jaře, protože zde začínají kvést vzácné chráněné rostliny. Jeden čas se na hoře objevovaly malé zbytky po ohních, že by druidové?

Keltský duch zde stále dýchá na záda, pojďte se přesvědčit třeba při západu slunce.

ARDBENA 10.11.2003

[Aktualizováno 20.12.2007]: Po téměř 4 letech mohu díky dvěma pozorným čtenářům z Kadaně tento příspěvek od Ardbeny aktualizovat. Nejdříve mi poslal čtenář Štefan nálezovou zprávu od Ing. Vlastimila Baumgärtla s názvem "Stále se hledá slavný Wogastiburg!" Můžete si ji stáhnout ve formátu PDF zde. Druhé doplnění k hoře Úhošť poslal čtenář Petr. Ten poslal také fotku jednoho z výše zmiňovaných jezírek a také se zabývá původem názvu Kadaně.

Ardbena uvádí jako místo návštěv s keltskou, či mystickou atmosférou, stolovou horu Úhošť u Kadaně. Souhlasím... V příloze zasílám fotečku onoho "záhadného" jezírka, které má mimochodem pověst bezedného. Asi na tom něco bude, onehdy jsem se s rodinou k jezírku vypravil, opatřen téměř stometrovým lanem, ke kterému jsme přivázali řádné závaží, ovšem délka lana zdaleka nestačila. Kolik to má hloubky, fakt netuším. K jezírku jsem se dostal jako potomek starého tuláka (tatínka, trampa - kdy to ještě nebylo cítit alkoholem a drogami), který má Úhošť zmáknoutou dokonale (ne vždy to bývala rezervace). Údajně je to kráter sopky, která tuto horu vytvořila. Druhé jezírko je při samém vchodu do rezervace, ještě i já jsem se jako dítko v té vodě koupal, pamatuji si to velmi dobře, ale dnes je již zarostlé a velice snadno jej lze přehlédnout, neboť prakticky neexistuje.

A protože je trojka magické číslo, ještě jedna věc: Ohře... Řeka, linoucí se naším městem je, překládána jako "divoká voda", což možná nebude úplně správně, neboť její název pochází z keltských "ag" (eg) - losos, a "ara" - řeka... Jestli je to tak správně já těžko posoudím, čerpám jen z dalších stránek o jazyku Keltů a těch není moc. Nakonec jedna "pecka" - Název našeho města prý stanovili již Keltové, neboť je to složenina slov "kad" a "an", což má prý znamenat "zářící oheň" - legenda vypráví o založení keltských osad na protilehlých stranách Agary, a onen zářící oheň měl sloužit jako prostředek k rozesílání signálů mezi kmeny na obou březích. Jen legenda, ovšem kde se vzalo pojmenování Kadaně, dodnes nikdo skutečně nedoložil...

 

 

 

 

Klikněte na obrázky pro zvětšení. Pro návrat použijte tlačítko Zpět vašeho prohlížeče.

KLÁŠTEREC NAD OHŘÍ
Socha "Pocta Keltům na Agaře" leží v malém parčíku, kde je i léčivý pramen minerální vody Evženie a Klášterecké kyselky.
Sochy byly vytvořeny loni v létě při příležitosti konání Symposia Pocta kláštereckým brokofům.
Jedna z nich je tato keltská od kláštereckého sochaře a uměleckého kováře pana Karla Melouna.

Klikněte na obrázky pro zvětšení. Pro návrat použijte tlačítko Zpět vašeho prohlížeče.

Pak ještě posílám fotku svého oblíbeného stromu v zámeckém parku. Vypadá tak smutně a opuštěně,ale něco v něm je,
moc mě přitahuje.

ARDBENA 29.01.2004

NEWGRANGE
"
Stejně jako muslimové by měli aspoň jednou v životě navštívit posvátnou Mekku, myslím si, že potomci Keltů by měli navštívit Newgrange v Irsku…"

Tato starobylá chodbová hrobka leží na severním břehu řeky Boyne 50 km severně od Dublinu v oblasti, která se irsky nazývá Brú na Bóinne. Stáří této pozoruhodné stavby z 200 000 tun kamene a hlíny je odhadováno cca na 2500 - 3200 let před Kristem. Mystické pohřebiště Newgrange bylo objeveno v roce 1699, kdy zde vesničané hledali stavební materiál. Do té doby bylo zcela skryto lidským očím, protože splývalo s výškou okolního terénu. Tato stavba i další menší památky na megalitickou kulturu po celém Irsku sehrály svou důležitou roli i po příchodu Keltů. Ti ostrov osídlili zřejmě v několika vlnách v letech 500-150 před naším letopočtem, v dobách kdy zde po původních neolitických obyvatelích, zůstaly právě jen ony záhadné kamenné stavby - vztyčené kameny a mohylové hroby. Keltové si je začlenili do své mytologie jako sídy, místa v nichž přebývá národ polobohů Tuatha Dé Danannů. Ti se tam se i svou magií ukryli právě po příchodu nových obyvatel. Newgrange je pověstné hlavně tím, že nad vchodem do chodby se nachází střešní otvor ("roof box"), kterým v době zimního slunovratu (a v několika dnech před a po něm) proniknou sluneční paprsky na pouhých sedmnáct minut až do pohřební komory, než vnitřek hrobky po zbytek roku opět pohltí temnota.

Světlo v temnotách...

Atmosféru tohoto kamenného monumentu skvěle vystihla irská skupina Clannad ve skladbě Newgrange, která vyšla na CD Magical Ring.
Když kliknete
zde, můžete si poslechnout krátkou ukázku ve formátu MP3.

Pevně věřím tomu, že i já jednou zavítám na Newgrange, ale i na jiná mystická místa v Irsku, zejména na ta ostatní (Knowth, Dowth a Tara) v údolí Brú na Bóinne.

Pro zájemce o tyto památky zde uvádím několik vybraných odkazů.

Odkazy v češtině:
http://blaha.jinak.cz/irsko/newgrang.php3 a http://mbm.dotnet11.hostbasket.com/iis/zajms/brunaboinne.htm

Odkazy v angličtině:
http://www.knowth.com/newgrange.htm a http://www.stonepages.com/ireland/

KELTOMAN ke dni keltského svátku Imbolc 01.02.2004

[Aktualizováno 16.11.2006]: Před časem mne potěšila zpráva od Ardbeny o tom, že podnikla letos vysněnou cestu na výše uvedená mystická místa v Irsku. Nyní se dostává ke zpracování cca 1200 fotek z této cesty cest a začíná je uveřejňovat na Rajčeti zde. Když si ty skvělé fotky prohlížím, jásám a říkám si jen jedno: Tam se MUSÍM jednou podívat!

BYLANY U ČESKÉHO BRODU
Zdar, máte pěkné stránky. Dočetl jsem se na nich spoustu zajímavých věcí. Např. jsem nevěděl, proč celá naše rodina stále něco ťuká na dřevo. Při dalším surfování jsem narazil na stránku s keltskými místy a tam mě oslovil tento odstavec:
"Máte-li ve vašem okolí nějaké místo, které nějak souvisí s keltskou historií, anebo na vás působí mysticky či z něj cítíte pozitivní energii, napište mi o něm a případně pošlete jeho foto. Budu se těšit."

No, a tak jsem se ozval. Moje rodina pochází ze starého keltského sídliště ve vesnici Bylany nedaleko Českého Brodu. Když jsem byl malý, tak se proslýchalo, že tam občas někdo něco vyoral na poli a tak. Jinak tam moc věcí k vidění asi není. Dokonce ani ceduli nebo nějakou vývěsku jsem tam nikdy neviděl, ale občas najdu nějakou vzkazku v nějaké knize s odkazem na toto místo. Pokud by byl zájem, tak bych zkusil najit nějaké foto téhle krajiny...Dnes už nám to místo slouží akorát jako občasná rekreace na chalupě. Já sám ke Keltům nemám zase tak daleko, protože se zajímám o severské mýty a před pár lety jsem se dostal k Asatru. Vím, že ve mě asi proudí keltská krev (mimo jiné), takže moje propojení s Kelty tu je i po této stránce.
S pozdravem
YNGVAR 16.03.2004

Bylany u Českého Brodu

[Poznámka KELTOMANA: Děkuji Yngvarovi za tento e-mail. Trochu jsem se poinformoval o tomto místě a zjistil, že se podle Bylan jmenuje jedna celá významná epocha, takzvaná bylanská kultura (z období starší doby železné (halštatské). V závěru doby halštatské se v pozdní bylanské kultuře objevují prvky kultury laténské (podle naleziště La Téne na břehu Neuchatelského jezera). Jejími nositeli byli právě Keltové. Našel jsem dva zajímavé články na toto téma. Jeden se jmenuje Vývoj osídlení pražského území až po příchod Slovanů a ten druhý Keltové: původ a vývoj.]

LUNWEROVO HÁJEMSTVÍ
Zde vám mohu nabídnout několik unikátních fotografií, které mi poskytl druid Lunwer, a které vám umožní nahlédnout do jeho oblíbených míst, ze kterých čerpá duševní sílu pro svou nezdolnou víru.
KELTOMAN 08.04.2004

Klikněte na obrázky pro zvětšení. Pro návrat použijte tlačítko Zpět vašeho prohlížeče.

OBŘÍ HRAD
Dnes jsem dostal virtuální pohlednici od čtenářky HANKY s obrázkem Obřího hradu a textem:
"Ahoj ze Šumavy , posílám obrázek keltského místa, Obřího hradu.Povídání o něm bych neuměla tak hezky napsat jako na www.hrady.cz. Je to místo vskutku nádherné. Hezký den. Hanka"

[Poznámka KELTOMANA: Děkuji Hance za tento příspěvek. Kamenné valy známé pod názvem Obří hrad v blízkosti kamenných moří, 5 km jihovýchodně od Kašperských Hor, poblíž osady Popelná, je se svou nadmořskou výškou 940 až 980,5 m nejvýše položenou pravěkou stavbou na území ČR. Fotografie a další povídání týkající se tohoto zajímavého místa najdete zde.]
KELTOMAN 14.04.2004

[Aktualizováno 17.03.2008]: Obří hrad zaktualizován díky panu Angerovi, jeho zajímavý příspěvek s fotografiemi si můžete stáhnout ve formátu PDF zde.

BÝČÍ SKÁLA
Před 14 dny jsme s rodinou navštívili toto zvláštní místo v Moravském krasu a díky dnům otevřených dveří pořádaných ZO 6-01 České speleologické společnosti se dostali i do jeskyně. V Býčí skále byla nalezena legendární soška
bronzového býčka, ale také spousta jiných předmětů, jako náramky, hroty šípů, bronzové nádoby a kotlíky, jantarové perly či zlaté spony do vlasů. Největší záhadu však představuje nález množství lidských koster (asi 40) zbavených hlav, rukou i nohou. Podle otce moravské archeologie a objevitele tajemství Býčí skály v roce 1872, blanenského lékaře Jindřicha Wankela, zde v době halštatské došlo k pohřbu nějakého bohatého náčelníka (knížete), kdy byla rituálním způsobem ze života zprovozena i jeho celá početná družina.
I dnes zde v těch temných, vlhkých a studených jeskynních prostorách vnímáte takový zvláštní pocit a přemýšlíte v duchu o tom, co se zde před těmi zhruba 2500 lety vlastně stalo…

 

KELTOMAN 28.05.2004

Fotky od Malgona z jeho návštěvy Býčí skály v březnu 2005:

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Býčí skála březen 2005

BÝČÍ SKÁLA podruhé (rekonstrukce obětiště v Předsíni)
Po třech letech jsem si návštěvu Býčí skály zopakoval v sobotu 19.05.2007. Jasný signál mi dala zpráva od Mgr. Golce, Ph.D o dnech otevřených dveří na Býčí skále 2007 a hlavně o tom, že spolu s Milanem Šimánkem, Vladimírem Šebečkem a dalšími archeologicky zrekonstruovali
halštatské obětiště v Předsíni. K Býčí skále jsme dorazili tak, abychom zastihli průchod slunečních paprsků jedním z otvorů (okem) do Předsíně. Rychle jsme se připojili k výpravě, která již byla uvnitř a vyslechli si (bohůmžel ne od začátku) přednášku Milana Šimánka spojenou s videoprojekcí o rekonstrukci obětiště a historii tohoto mystického místa. Pro vaši informaci: názory současných badatelů se liší od představy Dr. Wankela. Ten byl přesvědčen o tom, že sem dorazila družina nějakého bohatého vládce a v rámci jeho pohřbu byli členové této družiny rituálně vyvražděni a spáleni spolu s vládcem a obětními předměty. Nepotvrdily se ani teorie přepadení cizí karavany místními lupiči či výbuch plynu nebo obilného prachu, následkem čehož došlo k sesypání stropu apod. Vše nasvědčuje tomu, že toto místo bylo dlouhodobě využíváno k rituálním účelům, a že do něj vstupovala jen určitá kasta lidí, obřadníků, obětí apod. Prohlédnul jsem si zrekonstruovaná místa obětiště, žároviště, kovárny a 3 metry vysokou zádumčivou sochu Xoanu, takový halštatský "totem" a udělal fotky průchodu slunečního světla "okem". Pak nás archeolog předal do péče speleologů. V jejich doprovodu jsme procházeli rozsáhlým systémem chodeb a dostali se až k Šenkovu sifonu. Zde jsem zajásal. Před těmi třemi roky byl zatopen, a tak jsme se dál nedostali. Nyní byla voda vyčerpána a tak nás čekalo cca 400 m nových chodeb a prostor, které tehdy zůstaly mému zraku skryty! Tyto prostory byly využívány člověkem již dávno, od pravěku. Za zmínku stojí nález kresby připomínající "účet z restaurace" (podoba přeškrtaných piv tu existuje). Nachází se v tzv. Jižní odbočce a stáří kresby bylo na základě radiometrického měření uhlíku určeno na 4 400 let. Při procházení jeskyně jsem zcela zapomněl na tzv. Pohanské kameny vypadající jako zhroucené dolmeny - vynahradím si to příště. Jinak teplota v jeskyni je stále okol 9 °C a na zemi je hodně bláta, takže použití vhodné vysoké obuvi či holínek i teplejšího oblečení je nezbytné. Na zpáteční cestě stál u obětiště v Předsíni usměvavý člověk a v ruce držel repliku keramické potuhované nádoby s prosem. V takové nádobce se spáleným prosem našli bratranci Felklové v roce 1869 onu legendární sošku bronzového býčka! Omyl byl vyloučen - byl to Mgr. Martin Golec osobně. A tak jsme se osobně setkali a popovídali. Také mi bylo vysvětleno, že se Býčí skála vůbec nemusí jmenovat podle té sošky, ale že to má jiný, starší původ, kterému věřím…

Teď o pocitech z tohoto místa: na každého působí jinak. Mně tam připadá, jako by vás pořád sledoval někdo neviditelný.

Na závěr ještě poděkování všem, kdo se na zdařilé rekonstrukci této halštatské jeskynní svatyně (svým způsobem v Evropě unikátní) podíleli (viz výše) a speleologům ze ZO ČSS 6-01 Býčí skála, kteří jeskyni elektricky osvětlili a pracují po mnoho let na zpřístupňování dalších prostor a chodeb. A také na jejich stránkách naleznete vše, co by vás mohlo o BS zajímat.

Na Rajče.net jsem našel další zajímavou galerii fotek z Býčí skály z ledna 2007 a druhou z května 2007, ale také unikátní sbírku fotek pořízených v depozitáři Naturhistorisches Museum ve Vídni, kde si můžete prohlédnout lebky z Obětiště nalezené Dr. Wankelem.

V době vydání tohoto článku máte ještě poslední šanci navštívit BS v rámci dní otevřených dveří: 26. a 27.05.2007.

[Aktualizováno 01.12.2007]: Před pár dny mi poslal Mgr. Golec velmi zajímavý dokument Cesta do podsvětí: Býčí skála, který stojí za přečtení. Obsahuje pohled na toto místo z hlediska současných poznatků archeologie. Obsahuje však mnohem více pohledů, nejen těch archeologických. Můžete si ho stáhnout ve formátu PDF zde.

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Býčí skála 19.05.2007

KELTOMAN 24.05.2007

STRÁNSKÁ SKÁLA
Tak tento kamenný útvar pocházející z hlubokého pravěku (z období třetihor) leží nedaleko mého bydliště. Zdejší osídlení je prastaré. V paleontologických a archeologických kruzích je Stránská skála známá především jako lokalita s nejstarším doloženým užíváním ohně ve střední Evropě lidmi druhu Homo erectus. Jedná se o izolovaný ostrůvek Jurských vápenců s výskytem zbytků přirozených společenstev s teplomilnými druhy. Občas sem zajdeme s rodinou na procházku. Je tady krásně zejména na jaře, kdy zde kvetou koniklece a jiné botanické skvosty (údajně až 578 druhů rostlin)! Některé části rozpukaných strmých skalních stěn (např. ta na fotografii vlevo) ve mne přímo evokují představy z oblíbené knížky mého dětství - Ztracený svět od A.C. Doyla…

[Aktualizováno 22.07.2006]: Jsem velmi rád, že moje stránky čte pozorně i odborná veřejnost. Čtenářka Dana mi zaslala mail, který opravuje a doplňuje informace o této lokalitě: Dnes jsem našla náhodně tvoje internetové stránky, jsou super, jen bych ti tam poopravila jednu informaci o Stránské skále, která mě hned uhodila do očí (jako že jsem vystudovala geologii a Stránská byla naše hodně častá exkurze). Stránská skála není lokalita třetihor, ale nýbrž druhohor (konkrétně jurských vápenců), a mimo to se tam nachází i suťový kužel s 24 vrstvami nad sebou, což je plošně nejrozsáhlejší a statigraficky nejlépe zachovanou lokalitou spodního a středního pleistocénu ve střední Evropě (pleistocén patří do čtvrtohor=kvartéru). Taky se tam našly v jeskyních kosterní zbytky zajímavých živočichů, např. šavlozubého tygra atd.

Zde někde paleontologové našli kostru šavlozubého tygra rodu Machairodus... 

Tak tuto 3. fotku Stránské skály jsem pořídil na jaře, v druhé polovině dubna. Škoda, že jsem již nezastihl kvetoucí koniklece. Musely jich zde být stovky! Tak to zkusím příští rok znovu. [Aktualizováno 20.04.2006]: Tento slib jsem letos splnil. Celá fotogalerie. [Aktualizováno 17.03.2008]: Moje fotky koniklecí na Stránské skále 2008 najdete zde, tentokrát vykvetly asi o 1,5 měsíce dříve…

KELTOMAN 16.06.2004 a 28.04.2005

KELTSKÁ OPPIDA
Před časem mi poslal David Hruška odkaz na svou foto galerii. Tuto galerii před nedávném vylepšil a doplnil, a tak se můžete nyní i vy podívat na jeho zdařilé digitální fotografie pořízené v místech bývalých keltských oppid v Čechách: Závist, Stradonice a Blaník. Zrovna tak zde najdete obrázky z velmi zajímavých lokalit, jako je Kotýz (místo pohanských bohů pojmenované podle thrácké bohyně Kotyz), ale i spoustu dalších kvalitních fotek. Na ukázku přikládám Davidovu fotografii z oppida Závist, kde je vidět zbytek opevnění.

KELTOMAN 19.08.2004

OBELISK U KELTSKÉ SVATYNĚ - LUDÉŘOV
Stále příznivé počasí -- to správné "babí léto" přímo vybízí k výletu. A tak jsme si s rodinou vyrazili směrem na Hanou, navštívit výše uvedené místo. Jeli jsme z Brna po dálnici směrem na Olomouc, pak sjeli na Lutín a přes Slatinice do Drahanovic. V této obci stojí zajímavá stavba zvaná
Černá věž. Měří 28 metrů a je otevřena pro veřejnost. K obelisku jsme pak trefili celkem snadno. Od takové ostré zatáčky z Ludéřova směrem na Laškov k němu vede cesta po zelené turistické značce. Samotný obelisk je vysoký 4 metry, má hmotnost 4 tuny a zdobí jej rytiny keltské ornamentalistiky, rozvinuté spirály. Autorem reliéfů je sochař Tomáš Chorý z Olomouce. Do kamene se nádherně opíralo slunce a vykreslovalo zmiňované spirály. Obelisk je vztyčen v blízkosti bývalé keltské svatyně: v nedalekém lese se nacházejí čtyřúhelníkové valy, zvané “Švédské šance”. Švédové tento prostor využili za třicetileté války při obléhání Olomouce a později také Prusové. Tyto "Viereckschanzen" mají kosočtvercový tvar s rozměry 116 x 109 x 116 x 108 metru a jsou orientovány podle světových stran. Val je po celém svém obvodu doplněn příkopem, hlubokým až 4 metry. Přibližně uprostřed východní strany je patrný vchod, široký 8 metrů. V blízkosti valu byla nalezena keramika z doby Keltů.
Jistě ne náhodou leží toto místo pouhých 14 km vzdušnou čarou od oppida ve Starém Hradisku a bude zde existovat i spojitost s oppidem na Hostýnu, neboť je odtud i výhled na Hostýnské vrchy a snad byla svatyně záměrně orientována tak, aby o samainu vycházelo slunce právě nad Hostýnem.
Více informací na téma archeoastronomie najdete [Aktualizováno 17.05.2007]:
zde. … Celá fotogalerie

 

KELTOMAN 15.09.2004

WAULEE - VÍLA KRUŠNÝCH HOR
Poznámka KELTOMANA: před několika dny jsem dostal velmi zajímavý materiál od Luboše S.
Tento text leží tématicky někde na hranicích mezi esoterikou a popisem mystického místa.
Pro jeho větší rozsah jsem si dovolil příspěvek trochu zkrátit a upravit.

Budu mluvit o možné keltské tradici pocházející z Krušných Hor. Nemám - až na možnost dohledat v archivu města Kadaně příbuzné doložitelné dokumenty - jiný průkazný materiál, kterým bych potvrdil tuto pověst.

Nejdřív stopa:

Oblast : Svobodné horní město Přísečnice. Chomutovsko - nyní přehrada.

Hornická činnost v okolí Halže, Kremsiegeru - doba laténská - železná ruda.

Po ústupu Keltů zde těžili rudu - přibližně do roku 650 n. l. Germáni - to samé v období průniku Slovanů. Tito Germáni zůstávali nejen na našem území, ale i na druhé straně hor.

V období počátku přemyslovského státu ? 1100 ? založena vesnice Přísečnice - hraniční osada. Doložená Karlem IV v životopise, kde zmiňuje Přísečnici už jako městečko a oblast s nálezem stříbra. Možná zde zbudovaná druhá mincovna v Čechách - po reformě 1300 - asi rok 1345. Možnost přenosu kulturní tradice pocházející od Keltů z Poohří přes Germány, Slovany, sudetské Němce 1275 - 1947, tedy byla po celou dobu dost dobře možná. Důležitý fakt je ten, že zde Přísečnickým průsmykem vedla pradávná kupecká stezka, kterou využíval člověk už v době bronzové - Krušné Hory byly strategickou evropskou surovinovou oblastí a tato stezka si uchovala svůj statut do poloviny 19. stol. To do hor přišla železnice - 1872. Tedy - vždy tu někdo nahoře v horách byl.

Pověst se týká víly Waulín. Waulee. Nevím, jak to napsat.

Originál Hugo Panhans r. 1916: Waulien.

Tato bytost byla spojena s horou Meluzínou 1100 m.n.m. - vedle Klínovce. Podle německé doložené tradice hora alespoň jednou v roce zpívala. Funkční děj - proud vzduchu rozezvučí rozeklaný vrchol hory - ovšem musí mít ten správný směr a sílu. V tomto proudu vzduchu byl rozdělán oheň. Mohutná hranice produkovala oblaka dýmu a tento stoupal ve víru větru charakteristickým způsobem. Vlastně vymodeloval monstrózní vizuálně - akustickou bytost. Dle toho, jaký měla tvar a zvuk ona masa dýmu a kdy vlastně v průběhu času došlo k tomuto zvukovému úkazu, se předvídal průběh vlastního roku. Ovšem nikoli onen hmotný, týkající se úrody, těžby nerostů, nemocí a pod. Tato předzvěst říkala pouze to, jak se hory budou cítit a jak budou nakloněni lidem démoni hor. Jak osloví citlivé a vnímavé duše. (Nechci mluvit o keltských bozích - mnohobožství protestanti i katolíci neuznávají).

Tato rezonance je zaznamenána v lidové tvořivosti - písně, pohádky a pod.
Pohádky - Hugo Panhans: Meluzína, hora Bardů. Víla Wauleen byla popisována - asi díky bílé páře a dýmu onoho ohně na Meluzíně, jako blonďatá slečna s modrýma očima. Ve vlasech nosila mluvící a zpívající kytičky.

Lubošův obrázek víly Waulee

Pocházela od Egerie - víly maminky z řeky Ohře.

Mám naději, že se dá tato - podle všeho pradávná tradice Krušných Hor - probudit. Muzika pocházející z hor je konkrétní, opatřená slovy. Jedna písnička má tato slova:

"A já, budu já, bříza zelená. Budu já, budu já bříza zelená. A já, větru já, větru zazpívám : Větve mám, lístky mám, kmínek bílý mám. Větve mám, lístky mám, komu já se dám..." Volný překlad z němčiny.

Jediné snad, co se dá v této věci udělat, je vyzkoušet to.
Totiž ono kouřové zviditelnění proudu vzduchu, který rozezvučí
Meluzínu.

Přiložená mapka:

Červený bod Klínovec.
Vedle Klínovce modrý bod Meluzína.
Přísečnická přehrada - modrý bod - jihovýchodní strana Jelení hory.
Směr větru kdy se rozezní Meluzína je tedy od Meluzíny na Jelení horu.
Vzdálenost obou bodů je ke dvaceti kilometrům.
Sloup dýmu viditelný z pozorovacího místa na Jelení hoře by musel:

1. Dosahovat podle mého skromného odhadu kilometrových rozměrů, aby byl vidět vůbec nějaký detail oné "Waulee."
2. Stačí toho dýmu méně - cestou k Jelení hoře se na nebi rozprostře do určitého tvaru a přiletí vlastně až nad pozorovatele.
Ta hranice tvořící oheň v prvním případě by musela být dosti velká, a musela by na té Meluzíně být někde, kde je závětří a dost místa. Meluzínu znám a jedno takové místo tam je. Záhadou mi zůstává fakt, že se v souvislosti s proměnou tvaru dýmu zmiňuje Hugo Panhans i zvuk Meluzíny. Což pozorovatel na Jelení hoře nemohl zaznamenat. Další důležitou vlastností dýmu je jeho složení, obsah vodních par a pod. Zdroj dýmu byl buď konstantní - třeba mokrá tráva, nebo měl nějaký vedlejší , třeba symbolický zdroj - obětované produkty, len ( jsem u podstaty jména Waulín "Wau!j ako citoslovce údivu a lín jako len.) Jelení hora a její jihovýchodní strana - čedičové pásmo velkých balvanů.
Jeden balvan kulovitého tvaru při ochlazování pukl a vytvořil "sedátko" - to jsem dle návodu H.P. našel. Je asi třicet metrů pod vrcholem přesně posazené směrem na Meluzínu. Nad kamenným sedátkem je těsně pod vrcholem hory další čedičový balvan s plochou stranou opět směrem na Meluzínu s nápisem Hugo Panhans Donsdorf. Donsdorf byla vesnice poblíž Přísečnice. Je srovnaná se zemí a jediná konkrétní památka na ni je pomník z První světové války. Jen pro orientaci. V horách bylo velké množství zdrojů dýmu. Pálilo se zde dřevěné uhlí, v šachtách se zakládaly ohně za účelem rozrušení horniny - oheň rozžhavil důlní dílo a voda prudce ochladila. Hornina popraskala.
Takže ta tradice nemusí nutně pocházet od Keltů. A v každém sloupu dýmu najde fantasie to, co si zamane.
Možná by stálo za pokus zrekonstruovat alespoň onen jev.
Prý je tak konkrétní, a muzika hory Meluzíny tak malebná, že je celkem jedno, zda-li Waulee našli Keltové či prostí uhlíři v horách. Pro zajímavost. Trojúhelník mezi Jelení horou a Meluzínou má jeden vrchol na břehu řeky Ohře.
A podle pověsti je Waulee neposednou dcerou Egerie - a o ní není pochyb, že je Keltka jako poleno.

Další odkaz na Waulee

LUBOŠ S. 10.12.2004

HRADISKO MODLA U BUCHLOVIC
Toto zajímavé místo v CHKO Chřiby jsme navštívili s rodinou v krásném dni babího léta, v sobotu 3. září 2005. Přišli jsme na něj pěšky z majestátného hradu Buchlova. Na vrcholu kopce Modla se nacházejí pozůstatky vrcholového hradiska z konce doby bronzové a starší doby železné z 8. stol. před n. l. Ve 2. stol. př. n. l. se zde usadili Keltové, na což mne upozornil pan průvodce z kaple svaté Barbory. Více o tomto místě
zde. Jeho zpráva mne mile překvapila, nevěděl jsem o keltském osídlení na těchto místech. Snažil jsem se získat nějaké bližší podrobnosti, zejména o archeologických nálezech z této lokality, ale marně. Na internetu jsem o tom nenašel vůbec nic. V odborné literatuře jsou sice bližší informace obsaženy, ale jak jsem si nedávno v Mahenově knihovně v Brně vyzkoušel, takové knihy vám domů nepůjčí a nechají je pouze k nahlédnutí ve studovně. Takže alespoň přikládám 2 fotky z tohoto místa.

KELTOMAN 10.11.2005

RUNOVÝ KÁMEN U VLTAVY
Na tento kámen mne upozornil Vláďa Bukáček někdy v polovině září 2005. Tehdy napsal do Návštěvní knihy toto: "Ke kameni. Je to někde mezi Zlatou Korunou a Dívčím kamenem, na pravém břehu Vltavy. Přistáli jsme tam náhodou, když jsme vybírali vodu z kanoe. Je v houští asi deset patnáct metrů od břehu". Vláďa splnil svůj slib s fotografiemi kamene a dodal mi je. Moc mu za ně tímto děkuji. Tak je mohu konečně uveřejnit. Pro zájemce jsem připravil
detail run s rozlišením 700x637. Tímto bych rád požádal všechny, laickou i odbornou veřejnost, aby mi napsali, co si o tomto výtvoru myslí případně cokoliv ví o jeho původu. Svůj názor vyjádřil jako první pan Vladimír Šiška, záhadolog a publicista: "Ten runový kámen bude podle všeho hodně novodobou záležitostí. Co se týká motivu, někomu se podařilo mile skloubit germánské runy s keltskými motivy, což sice není úplně od věci, ale autentické to určitě není". S jeho názorem se já osobně ztotožňuji. Kdo ví a poví nám o tom více?

[Aktualizováno 13.06.2006]: Tak tato záhada, kterou načal svým příspěvkem a fotkami Vláďa Bukáček, je již vyřešena. Díky Zahradovi a Greenmanovi jsem se dostal až k autorovi tohoto zdařilého díla - Fíbovi. S jeho laskavým souhlasem nyní uveřejňuji celý obsah jeho mailu:

"Zdar.
Tady Fíba. Dostal jsem informaci od Greenmana, že máš zájem o nějaké informace o runovém kameni u Zlaté Koruny. Ten kamen jsem vytesal myslím v roce 2000. Byla to práce na všechny víkendy během Ledna, února a března. Motiv kamene měl být spíše germánský s domácí tématikou, ale keltský vliv tam asi bude taky, protože ač se hlásím hlavně ke germánskému duchovnu, Keltové mi nejsou nijak cizí. Ženská postava na kameni měla být rusalkou a jakousi personifikací řeky Vltavy.Pokud jde o runové nápisy jsou zde dva. Runy se dají používat v mnoha možnostech a tady je toto zkombinováno. Zde byl použit starogermánský Futhark podle Bernarda Kinga. Takže levý horní nápis nese slovo Fuldaha, což jsem našel kdysi v jedné knize (snad Anna Bauerová) a mělo by to být staré jméno pro Vltavu, tuším, že jméno Fuldaha pochází z ranného středověku z nějaké francké kroniky. Pravý dolní nápis se nedá číst podle písmen, ale je jakousi "magickou kombinací", kde byly střídavě použity třikrát tři runy, aby bylo dosaženo počtu devět znaků. Význam těch tří run je Uruz - divoká nezkrotná síla, Laguz - voda a Othila - dědictví, země předků. Takže Divoká voda v zemi předků. Fíba"

KELTOMAN a VLÁĎA BUKÁČEK 31.10.2005, u příležitosti Samhainu 2005

KELTI NA DĚVÍNĚ
Tuto zajímavou výstavu na hradě Děvíně jsem navštívil při loňské cestě do Maďarska, níže jsou dvě fotografie z Děvína plné barev letošního podzimu. [Aktualizováno 12.04.2006]:
Celá fotogalerie z významného slovenského hradu nad Dunajem, který má také svoji keltskou historii.

KELTOMAN 12.04.2006

IRSKO - EIRE - IRELAND
Poznámka KELTOMANA: do této země se JEDNOU podívám (jak píši na hlavní stránce pod odkazem
Smaragdově zelené Irsko). Velkou radost mi udělal čtenář Kamil Markvart, který již tuto cestu vykonal, napsal mi a poslal několik fotografií, které jsou tak hezké, že jich zde musím uveřejnit hned několik. Co dodat? Děkuji!
Zdravím. Taky se cítím být "postižen"Kelty a jejich kulturou. Před rokem mi to nedalo a navštívil jsem Irsko. Prostě jsem si koupil letenku,zaplatil pojištění a letěl. Pět dnů jsem cestoval busem, stopem. Ta země má opravdu svoje kouzlo a duch Keltů, jako by mě provázel po ostrově. Zasílám pár fotek na nakouknutí, jak je tam krásně. Bohužel jsou hodně komprimované, aby moc nezdržovaly po cestě internetem. Fotky jsou daleko lepší. Příští rok bych rád navštívil Skotsko, taky má něco do sebe. Rád navštěvuji stránky Keltoman, jsou skvěle udělané. Přeji mnoho zdaru a to Irsko je nejlepší vidět na vlastní oči! Doporučuji duben - to je nejméně srážek. S pozdravem K.M.

KAMIL MARKVART 13.12.2005

ZVÍKOVSKÉ MYSTÉRIUM, KUČEŘSKÁ SVATYNĚ A NEVĚZICKÉ OPPIDUM
O těchto třech nevšedních místech mi vyprávěli Lunwer a Glomen při jejich návštěvě u mne doma na konci roku 2005. Když jsem si při tomto vyprávění prohlížel fotografie a nálezy z těchto končin, moc jsem se těšil, až mi dodají písemné materiály. Tato chvíle teď nastala, vše je zpracováno a tento dokument ve formátu PDF otevřete po kliknutí na obrázek destičky se zvíkovskými znaky. Vraťme se nyní zpět z tohoto zimního času do loňského července na vskutku mystická místa naší vlasti…

LUNWER a GLOMEN / KELTOMAN 22.02.2006

SPIŠSKÝ HRAD
Poznámka KELTOMANA: 10.07.2006 mne potěšil čtenář těchto stránek Libor, který mi poslal následující mail a fotografie ze Spišského hradu:
Nazdar Keltomane,
Posílám ti několik fotek Spišského hradu na Slovensku. Myslím si, že to možná potěší někoho, kdo se zajímá o místa, kde Keltové žili. Hrad je postavený na velkém kopci, který jako první osídlili pravěcí lidé, později lidé doby bronzové a po nich keltský kmen Kotinů, který tam postavil svoje oppidum. V archeologických nálezech se našlo mimo jiné i spousta keltských mincí i mincí z antického Říma, se kterým obchodovali.

Celkové je to krásné místo, které stojí za návštěvu.

Měj se fajn,

zdraví,
Libor

Nezbývá mi, než s Liborem souhlasit a poděkovat mu za příspěvek. Je to krásné místo a všechny jeho fotky dokládající mimo jiné pobyt Kotinů na Spiši si můžete prohlédnout zde nebo kliknutím na obrázek.

LIBOR HOLOUBEK 10.07.2006

PLEŠIVEC
Poznámka KELTOMANA: 26.07.2006 mne potěšil čtenář těchto stránek Jirka Kozel, který mi poslal následující mail a fotografie z
Plešivce. Co dodat: fotky jsou tak hezké, že jsem musel uveřejnit všechny J
Zdravím tě Keltomane.

Hned na začátku ti moc chválím tvé stránky jsou moc pěkně udělané a opečovávané. Ale proč ti píšu. Bydlím v Brdském pohoří v Hostomicích. A kousek od domu se mi vypíná hora Plešivec, na které stávalo hradiště, kdy se dodnes vedou spory, jestli se jedná o slovanské, nebo má co dočinění s Kelty. Byl jsem na Plešivci poprvé před rokem, a od těch dob mě tam něco neustále přitahuje. Je tam mnoho míst tajemných i příjemných. Posílám ti fotky od Viklanu, který se na Plešivci nachází. Myslím si, že lidé, kteří Viklan navštěvují/a já k nim patřím, v sobě něco keltského asi mají. A to co na Viklanu vytvořili je nádherné. Mám tam také svůj koutek.

Přeji světlo v duši Jirka

JIRKA KOZEL 10.08.2006

GLEN COE
Poznámka KELTOMANA: Nedávno jsem dostal zajímavý dokument o slavné soutěsce Glen Coe, nacházející se v již beztak mystickém Skotsku. Příspěvek i s fotografiemi mi poslal pan Miroslav Anger, historicky první český skotský dudák na území České republiky.

Skotská krajina je překrásná. Od drsných skalnatých hor, které se zrcadlí v temných hladinách jezer, přes oblé kopce, porostlé fialově kvetoucím vřesem až po větrné, často liduprázdné ostrovy při západním pobřeží Skotska. Málokteré místo ale působí na návštěvníka tak silným dojmem, jako soutěska Glen Coe. Snad je to dáno její krásou, nebo krvavou historií. Osobně si myslím, že obojím. Oblastí v minulosti procházela stará vojenská cesta, dnes hojně využívaná turisty pro putování z Glasgow do Fort William. Dá se říci, že jedním z prvních turistů v této oblasti byla královna Viktorie, doprovázená svým osobním služebníkem Johnem Brownem již v roce 1873. Na královnu Viktorii nejvíce v soutěsce zapůsobil skalní útvar Three Sisters.

Oč krásnější je příroda v Glen Coe, o to je krvavější jeho historie. Ostatně jako téměř celého Skotska. Avšak událost z roku 1692 je dodnes velice živá. K čemu ale vlastně tehdy došlo? V srpnu 1691 nabídl William III. milost všem horalským klanům, které se proti němu dříve vzbouřily. Termín složení přísahy věrnosti byl stanoven do 1. ledna 1692. Avšak Alastair Maclan, 12. Chief Glen Coe odkládal složení přísahy až na poslední chvíli, a tak termín nesplnil. Toto byla pro vládu velice dobrá záminka zúčtovat s klanem MacDonaldů, který nebyl právě nejlépe zapsán na nejvyšších místech. Prvního února 1692 byl do Glen Coe vyslán 120 členný oddíl vládních vojáků pod vedením kapitána Roberta Campbella. Dle rozkazu vypracovaného Johnem Dalrymple a Johnem Campbellem měli vyhladit část klanu MacDonaldů z Glen Coe – Maclans. Přes přátelské přijetí a dokonce i příbuzenské svazky (neteř kapitána Campbella byla provdána do Glen Coe) došlo v noci 13.2.1692 k masakru, při kterém bylo povražděno 38 příslušníků klanu Mac Donald, vč. žen a dětí, dalších asi 40 osob zahynulo na útěku ve sněhu v soutěsce. Masakr vrhl nepříznivé světlo na klan Campbell, celým generacím skotských dětí bylo vštěpováno – “Nikdy nevěř Campbellům !”.

Jak je tato událost neustále živé a citlivé téma jsme se přesvědčili na vlastní kůži sami. Při naší cestě po Glen Coe v srpnu 2004 jsme chtěli navštívit památník masakru. Narazili jsme ale na neprostupnou hradbu mlčení a odmítání. Na žádných turistických mapách není zakreslen, v turistickém centru Glen Coe je pouze zmíněna historie masakru, zaměstnanci centra s úsměvem odpovídají, že nevědí, nikde žádný ukazatel a dokonce ani naše kamarádka Maggie, rodilá Skotka neuspěla. Teprve po dlouhém vyptávání a blouděním jsme se dostali na správné místo. Na nízké skalce, ohrazený železným plůtkem, stojí vysoký štíhlý keltský kříž. Místo má zvláštní atmosféru, výhled máte pouze na hory svírající začátek soutěsky Glen Coe, ticho, žádný turista. I my jsme v tichosti odešli a hovor se nám vrátil až na cestě do kempu.

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Glen Coe

MIROSLAV ANGER 14.04.2007

KAMENNÝ STŮL NA ČERTOVĚ MLÝNĚ
Na vrcholu Čertova mlýna (Moravskoslezské Beskydy, 1 207 m.n.m.), podobně jako Kněhyně nebo Skalky (Ondřejník) se vyskytují skalní útvary a seskupení kamenů, ze kterých vlivem zvětrávání vznikly tzv. mrazové sruby. Na vrcholu Čertova mlýna jsou dobře patrné znaky posuvů – jako by se vrchol hory nejdříve rozevřel a následně vlivem zhroucení vrchních částí do rozsedliny rozesul. Trhliny jsou dobře patrny v okolí vrcholu – například tzv. “náhon” vedoucí k “ čertovu mlýnu” . Jedná se o kamenný žleb dlouhý asi 100 m vedoucí od vrcholu jižním směrem ke kamenným útvarům. Podobné jevy se vyskytují na mnoha místech Beskyd, které se skládají z godulského pískovce, náchylného ke vzniku trhlin, dutin i rozsáhlejších podzemních prostor, tzv. pseudokrasu. Tyto procesy probíhají i v současnosti, jak lze zjistit pozorováním jeskynní chodby pod Cyrilkou na Radhošti, nebo jeskynní propasti na úbočí Kněhyně (hluboká 73 m). I přímo pod Čertovým mlýnem se nacházejí podzemní prostory. Výše zmiňovaný kamenný žleb (náhon) vyúsťuje u čertova kamene a čertova stolu. Výjimečným kamenným útvarem je právě čertův stůl. Jedná se o mohutnou kamennou desku, která má přes 6 tun. Stojí na dvou pravidelných kamenných soklech.

Jan Folprecht to popisuje jako kamenný stůl nebo jako portálový dolmen (=komora ze stojatých kamenů s plochým kamenným překladem) Vzhled kamenného stolu na Čertově mlýně odpovídá dolmenům vyskytujícím se po celé Evropě. Odborná literatura zabývající se megalitickými stavbami pro jejich účel nemá jednotný výklad. Původně byly považovány za komorové nebo chodbové hroby, později za pozorovatelny slunce pro stanovení významných dat (slunovrat, rovnodennost). V poslední době se objevuje názor, že to byla zejména duchovní místa – svatyně. Vznik dolmenů lze velmi přibližně datovat do období 4 000 – 2 000 let p.n.l. Jedna z hypotéz, považující čertův stůl za náhrobek “nějakého vojevůdce, nejspíše z keltského období” je dost nepravděpodobná. Považuji čertův stůl za kultovní místo, sloužící nejen k pozorování slunce, ale zejména k uctívání “tehdejších božstev”. Myslím, že přitom není podstatné, zda tento megalit je hříčkou přírody, či zda (a do jaké míry) byl člověkem upravován. Pro tuto hypotézu hovoří i zachovalé legendy a pověsti , popisující okolní hory (Radhošť, Tanečnice, Kněhyně, Lysá Hora-původně Godula, Skalka) jako místa sletů čarodějnic, sídla černokněžníků a uložení pokladů. Dosud existující pukliny a průrvy mohou být místem ukládání obětních darů (vhazování obětí). V rozporu s tím nejsou ani pověsti o čertech – právě čerty a ďáblovými služebníky byli nazývání pohané prvními křesťanskými kněžími na našem území. První zmínky o používání beskydských jeskyní člověkem jsou z 15. století. Pověst vypráví, že do jeskyní (propastí) házeli neposlušné či nějak provinilé ženy. Později se objevily pověsti o pokladech pohanů, o ukryté bájné soše Radegasta, o pokladech zbojníků a také popisy výpravy do podzemí při hledání těchto pokladů. Dá se předpokládat, že pověsti o pokladech mají reálný základ. Poklady loupežníků a nebo votivní pohanské dary, vhozené do puklin, by jistě měly velkou cenu v jakékoliv době. Jméno Kněhyně (t.j. sídlo kněžek, pohanských obřadnic, prorokyň) je staroslovanského původu.

Výše zmiňované vrcholy navíc mohly sloužit také jako sousední pozorovatelny, umožňující podrobnější sledování ročních cyklů. Archeologický průzkum proveden nebyl. Takže konkrétní důkazy nemáme...

Pokud jde o technickou náročnost stavby Čertova mlýna, podle měření Jana Folprechta nijak nevybočuje a zdaleka nepřesahuje rozměry a hmotnosti podobných megalitických objektů v Evropě. V jednom se ale od většiny dolmenů, liší. Podkladní kameny jsou umístěny naplocho, nejsou vztyčeny. Horizontálně umístěné kamenné desky se dotýkají celou plochou, nikoli co nejmenším dotykem ( obvykle je stropní deska uložena na co nejmenší ploše vztyčených podpěr, což vytváří dojem, že se vznáší ve vzduchu).

Ještě co zjistil Jan Folprecht, který se snažil ověřit hypotézu o “astronomické observatoři” : Zaměřil se na stanovení azimutů os megalitických objektů. Osa žlebu (“náhonu”) neodpovídá svým azimutem klasickým chodbovým dolmenům, což potvrzuje její přírodní původ. Ovšem azimut osy kamenného stolu směřuje přímo na západ, tj. do bodu západu slunce na obzoru při rovnodennosti. Navíc přesně v téže ose se nachází i vrchol Radhoště (zjistit se to dá jen obtížně, vrchol Čertova mlýna je zalesněn). To je podle Folprechta potvrzením toho, že kamenný stůl je stavbou umělou sloužící kdysi k pozorování, protože vrchol Radhoště je pro určení výšky obzoru a místa západu slunce na obzoru nezbytný. V dobách jarní a podzimní rovnodennosti se sluneční kotouč při západu slunce nachází přímo nad vrcholkem Radhoště. Vrchol Radhoště tedy slouží k vymezení roviny pozorovatele. Porovnáváním vrcholku Radhoště a polohy slunečního kotouče lze tedy z komory kamenného stolu určit datum jarní a podzimní rovnodennosti vizuálním sledováním pohybu slunečného kotouče nebo pozorováním dopadu jeho paprsků do nitra chodby. Na Radhošti pak mohla stát podobná stavba sloužící k inverznímu pozorování. Vzhledem k “terénní devastaci” jeho vrcholu to ale už těžko zjistíme…

Prameny:

Folprecht, Jan : Kamenný stůl na Čertově mlýně, Těšínsko, vlastivědný časopis, roč. XLIV, č. 3, 2001
Vokolek, Václav : Svět posvátných kamenů 2, Eminent 2006

Návštěva Čertova mlýna, červenec 2007

Vyšli jsme z Kunčic pod Ondřejníkem, po zelené značce na Tanečnici. Příjemná cesta kolem studánky. Zato červená z Tanečnice na Čertův mlýn je “výživný stoupák”. Vrchol Čertova mlýna se pozná hlavně podle velkého množství kamenných mužíků, které tu hraví turisti staví. U rozcestníku je informační tabule, zmiňující i čertův stůl a pověst o něm. Cesta k němu není nijak značená, ale není těžké ji najít… Bizardní seskupení balvanů kolem kamenného stolu je obklopeno vysokým lesem. Místo působí spíš opuštěně, než tajemně. V komoře dolmenu někdo cosi napsal runami… Na delší zamyšlení není klid. Turisté courají sem a tam…

MATEA 28.08.2007

TŘÍSOV
Poznámka KELTOMANA: Na konci srpna mi čtenářka Vlaďka poslala příspěvek o bývalém jihočeském keltském oppidu Třísov.

"Zdravím,

vaše internetové stránky jsou super a moc se mi líbí sekce Keltská místa a Nemeton a Esoterika... Ve vašem současném výčtu keltských míst mi chybí největší jihočeské keltské hradiště Třísov, tak jsem se rozhodla to napravit. Snad tam něco z mého příspěvku příště najdu."

VLAĎKA 16.09.2007

Celý její článek ve formátu PDF i s fotografiemi si můžete stáhnout zde. Více informací o Třísovu.

Callanish, Dun Carloway Broch, Edin's Hall Broch, Lewis, Steinacleit
Poznámka KELTOMANA: Nedávno jsem dostal již druhý zajímavý a autentický příspěvek o velmi zajímavých místech ve Skotsku od pana Miroslava Angera, historicky prvního českého skotského dudáka na území České republiky. Přetiskuji ho v plném znění.

Callanish Standing Stones

Při severozápadním pobřeží Skotska se nachází skupina ostrovů Western Isles, které jsou také známé pod názvem Outer Hebrides (Vnější Hebridy). Bezlesá krajina, plná jezer – lochů a porostlá vřesem je poznamenaná působením obrovského ledovce z poslední doby ledové, divokými větry a zimními bouřemi z Atlantiku. To je ostrov Lewis. A právě zde, v místech, kde se obrovský ledovec zarazil a plochá krajina přechází do skalnatých kopců se při pobřeží nachází úchvatná stavba. Callanish Standing Stones.

Callanish Stending Stones jsou nejslavnější a řekl bych i nejkrásnější a nejzachovalejší megalitická památka Skotska. V návštěvnosti nemohou soutěžit se slavnější památkou Stonehenge v jižní Anglii, ale v každém, kdo je navštíví, vyvolávají impozantní kameny nezapomenutelný dojem.

Aleje a kruh ze vztyčených žulových kamenů jsou na travnatém pahorku vidět z dálky. Dnešní stav je z roku 1857, kdy byly kameny zbaveny vrstev rašeliny, která zde dosahovala až do výše dvou metrů. Počátky kamenného kruhu jsou datovány přibližně do doby před 5000 léty. V pozdějších dobách byly doplňovány další kameny a na přelomu našeho letopočtu nabyl celý komplex tvaru obrovského keltského kříže. I přes odpor církve se lidé po staletí scházeli v areálu vždy při letním slunovratu, a tato tradice trvá dodnes.

Nedaleko komplexu, označovaného jako Callanish I. se nacházejí další dva kamenné kruhy, Callanish II. a Callanish III. Jsou o poznání menší, ale neméně zajímavé. Tato tři pozoruhodná místa můžete pohodlně navštívit. Callanish je vzdálen 20 km vzdušnou čarou západně od největšího města Západních Ostrovů Stornoway. Při prohlídce všech tří kamenných komplexů urazíte z návštěvnického centra a zpět celkem 3,5 km.

Dun Carloway Broch a Edin´s Hall Broch

Přibližně 6 km severně od Callanish a 2 km jz. od Carloway se nacházejí pozůstatky pozoruhodné kamenné stavby Dun Carloway Broch, označované jako “okrouhlá kamenná věž”. Stavby tohoto typu byly budovány ve Skotsku před 1300 léty až do přelomu našeho letopočtu. Stavěny byly z “nasucho” kladeného kamene a sloužily k pobytu a úkrytu místních obyvatel a jejich dobytka.

Dun Carloway Broch má základy 14 – 15 metrů průměru a zachované zdivo s vnitřním schodištěm o tloušťce 3 metry je vysoké 9 metrů. Tedy něco přes polovinu původní výšky stavby.

S další podobnou stavbou tohoto typu jsem se setkal v roce 2005 ve Skotském Borders u vesničky Abbey St. Bathans . Lokalita se nazývá Edin´s Hall Broch. Z této stavby však zůstaly do dnešních dnů pouze základy zdí, vysoké okolo 1,5 metrů. Krásný pohled na tuto stavbu je z nedalekého kopce Cockburn Low, kde můžeme ještě nalézt zbytky neolitických valů a příkopů.

Kamenné kruhy Steinacleit u Siadar

Tato megalitická památka se nachází téměř na severu ostrova Lewis , při západní atlantickém pobřeží na břehu malého jezírka Loch an Dúin. Pochází z let 1800 – 1500 před naším letopočtem a sloužila k pohřebním účelům. Jako většina podobných staveb byla nalezena při těžbě rašeliny, jediného zdejšího paliva. Jedná se o dva kamenné kruhy, vnitřní z velkých a vnější z menších kamenů, které se na jižní straně dotýkají. Ve středu vnitřního kruhu byla umístěna pohřební mohyla.

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Callanish, Dun Carloway Broch, Edin's Hall Broch, Lewis, Steinacleit...

MIROSLAV ANGER 04.10.2007

MENHIRY NA ŘÍČKÁCH
Poznámka KELTOMANA: V době letošního Samhainu mne Je den z Hercynského lesa upozornil na "menhiry" na Říčkách v Orlických horách a poslal jejich fotky.

Napsal: "Po dlouhém zvažování posílám několik fotek menhirů na Říčkách. Dozvěděl jsem se, že v okolí Rychnova n. Kněžnou jsou minimálně ještě dva kruhy kamenů v lesích. Nevím kdo by nám mohl podat informace. Pokusím se to zjistit. Jinak chalupa na snímku je právě těch přátel, kteří jsou v současné době v Bretani a moc se těším na jejich návrat. Pokud se vůbec vrátí. Ale naše keltská krajina předčí i Bretaň. Můj osobní názor".

Poznámka KELTOMANA: Zkoumal jsem dál a našel tento odkaz. Uskupení těchto kamenů je na uvedeném odkazu Klubu psychotroniky a UFO považováno za pseudokromlech z křemencových kvádrů, zřejmě uměle vztyčených majitelem blízké chalupy. Ano, ten majitel je opravdu znovu vztyčil, na původním místě. Menhiry tam tedy zřejmě již byly dávno před tím, o čemž prý svědčí zmínky v nějakých německých novinách mezi světovými válkami. Ozve se mi někdo, kdo by mohl vnést více světla do této záležitosti? Ano, snad naše keltská krajina na těchto místech předčí i Bretaň. Obě místa bych však rád jednou navštívil, v Bretani pak známý Carnac.

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Menhiry na Říčkách

JE DEN Z HERCYNSKÉHO LESA 17.11.2007

 

Zpět na hlavní stránku

NAVRCHOLU.cz