Pár slov úvodem

Myšlenkou založit samostatnou stránku věnovanou keltské hmotné kultuře, se zabývám již několik let. Dosud mi to ale čas neumožnil. A také jsem nechtěl pouze opisovat věci již dávno známé. Chtěl jsem vám dodat informace opravdu od odborníků. A rovněž získat vlastní zkušenosti z nošení a používání předmětů hmotné kultury. Tento záměr se konečně naplnil. Jednotlivé texty této stránky budou postupně rozvíjeny a doplňovány informacemi přímo od lidí, kteří se prakticky a aktivně zabývají "living history", "re-enactmentem" a zhotovováním replik starověkých předmětů z této epochy dějin. Mnozí z nich jsou výrobci nebo dodavatelé také většiny mého keltského vybavení. Nad jejich řemeslným uměním smekají nejen u nás, ale i v dalších zemích Evropy. Díky speciálnímu koutku keltské hmotné kultury budete moci s nimi diskutovat a zeptat se jich na cokoliv, co s hmotnou kulturou nějak souvisí.

A důležitá poznámka na závěr: jedná se o výměnu zkušeností a předávání rad a informací (zejména praktických) mezi příznivci této kultury, nikoliv o teoretizování či exaktní vědecké rozebírání historických reálií, jak to doopravdy bylo či nebylo…

Keltoman 17.05.2007

Koutek keltské hmotné kultury

 

Základní vybavení správného Kelta či Keltky

 

Obsah

Kalhoty
Sukně
Plášť
Obuv
Kapsáře, kapsy
Osobní nůž
Meč
Štít
Kopí
Luky a šípy
Doplňky - opasky kožené, kovové i tkané, spony, náramky, nápažníky, nákrčníky, náušnice
Mince
Keramika
Odkazy

 

Kalhoty

připravuje se

 

Sukně

připravuje se

 

Plášť

připravuje se

 

Obuv

připravuje se

 

Kapsáře, kapsy

připravuje se

 

Osobní nůž

Nože, nožíky, sekáče…

[Křižák 25.04.07] Nůž můžeme nepochybně zařadit mezi nejstarší lidské nástroje. K hledání materiálu schopného alespoň dočasně udržet ostří vedla naše prapra…předky potřeba řezat (mimochodem - zkusili jste vyvrhnout a rozbourat pašíka pomocí zubů a nehtů, nebo ostrým klacíkem?) a škrábat (např. při vydělávání kůže).

Přes čepele specifických tvarů, daných spíše vlastnostmi materiálu (pazourek, měď, bronz) se v době nazývané po právu dobou železnou, dostáváme k nám známému, a dodnes používanému tvaru, o jehož funkci nelze pochybovat.

Keltské nože lze v zásadě rozčlenit na několik skupin:

  • nože pro osobní hygienu (břitvy)
  • nože denní potřeby
  • nože bojové (např.tzv.sekáče)
  • a nože speciální, tedy nože, jejichž tvar napovídá, že byly určeny pro určitou činnost (práce s kůží, ale i chirurgie...)

Tyto skupiny se pochopitelně mohou leckde prolínat (kdo se někdy holil mačetou, ví o čem mluvím...).

BŘITVY: z dobových materiálů známe obvyklou úpravu vousu keltských mužů, tedy oholenou tvář a případně bohatýrský knír. To ovšem vyžaduje speciální nástroj -břitvu.

Za tuto jsou považovány nevelké, avšak široké čepelky s velmi krátkou rukojetí -vybízející k úchopu za čepel pro citlivou práci.

NOŽE denní potřeby: nože většinou s rovnou čepelí, s klínovým i břitovým ostřím, délky okolo 10-20cm. Rukojeť umožňující pohodlný úchop, zakončená vykovaným kroužkem.

NOŽE BOJOVÉ: za ty se dají považovat i běžné nože s delší čepelí, ovšem nepochybně jimi lze zvát tzv. sekáče: zakřivené nože délky okolo 40 cm se střenkovou či železnou rukojetí. Tyto zbraně provázejí bojovníky po celé laténské období. Jejich čepele jsou u hřbetu poměrně masivní, razantně přecházejí v břitvové ostří neschopné např. práce se dřevem, ale jistě způsobující hrozivá zranění… Čepele sekáčů občas pokrývá složitá rytá výzdoba.

NOŽE SPECIÁLNÍ: někdy je těžké určit, k čemu sloužily nože atypických tvarů, neboť některá odvětví lidské činnosti již nenávratně zanikla, a tak i účel některých nožů zůstane záhadou.

ZAJÍMAVOSTI

Rukojeť drtivé většiny nožů postrádá stopy po nanýtovaných střenkách - nabízí se možnost omotání rukojeti řemínkem. Očko na konci rukojeti vybízí k zavěšení drahého nože v domácnosti na čestné místo, mimo dosah dětí. To jsou ovšem jen teorie, neznáme ani tvar, ani umístění nožových pouzder.

Metalurgie: jedním z vrcholů keltské dovednosti je výroba paketové, též sendvičové čepele. Název napovídá, že se jedná o střídavé pokládání (a následné kovářské svaření) plátků - v tomto případě oceli různé kvality - za účelem dosažení kvalitního výrobku. Nemalá část keltských nožů (ale i nůžek a seker) byla takto vylepšena.

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Nože

Meč

[Křižák 09.04.07] Tak něco k těm mečům…

Meč byl po celá staletí neodmyslitelným společníkem a odznakem bojovníka. Důvod je nasnadě: mimo část drženou v ruce je schopen zraňovat každým centimetrem svého obvodu (na rozdíl od sekery či kopí) a hodí se tak k boji na střední a bezprostřední vzdálenost. U Keltů byl spolu s kopím a štítem nejrozšířenější zbraní a provázel do hrobu téměř každého válečníka.

Ve starších dobách (4-3 stol.před n.l.) byl keltský meč spíše krátký, cca 60-70 cm. Jeho čepel široká cca 50-60 mm, opatřena po obou stranách zpevňujícím žebrem, se v poslední třetině délky sbíhá do ostrého hrotu. Meč, opatřen jednoduchým, avšak účelným jilcem, vážil okolo 300g. Metalurgicky tyto - jinak řemeslně čistě zpracované meče - nestály za moc, svému účelu však zcela dostačovaly. V dobách rozkvětu oppid se čepele výrazně prodlužují, čemuž jistě dopomohlo zkvalitnění materiálu, a snad také potřeba na nepřítele dosáhnout ze hřbetu koně…

Způsob zavěšení meče se až do přelomu tisíciletí příliš nezměnil: meč se v pochvě z železného či bronzového plechu a snad i dřeva a kůže, nosil u pravého boku (u praváků). Důvodem je zřejmě použití velkého štítu drženého v pěsti v úrovni pasu. Tasení meče nenese riziko poranění vlastní ruky. Také v bitevní skrumáži, po ztrátě kopí se bojovník k meči snáze dostal.

Pochvu s mečem - mimochodem krásně a draze zdobenou, poutal k pasu nejprve kožený pás pomocí tří kroužků (dva u pochvy a třetí v pase) a později (od 3. stol.př.n.l.) přepychový, železný opaskový řetěz.Příznivce mytologie jistě zaujme, že častým motivem k výzdobě pochvy meče jsou dva stylizovaní draci, a že k opasku patřily též duté kroužky s chrastícími kamínky.

Z mečů nelze nezmínit i skvělé, tzv.velitelské mečíky s jilcem ve tvaru lidské postavy, vyhotoveným v kombinaci železa a bronzu. Nalézají se zřídka a řadí se spíše do starších období. Snad náležely významné osobě. Fotografie několika keltských mečíků nalezených na Moravě i s uvedeným místem nálezu je zde.

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Meče

Štít

[Křižák 09.04.07] Od období, kterému říkáme starověk, až po vrcholný středověk, byl nedílnou součástí výzbroje bojovníků. Důvodem je pochopitelně jeho primární účel: zaštítit, tedy ochránit majitele před účinky zbraní. A přestože starověk není nijak skoupý na ochranné zbroje, ani jedinci obrnění bronzem, kůží, vrstvami lnu či kroužkovým pletivem štít neodkládali. Je třeba si uvědomit, že zbraň - tedy kopí, meč, bojový nůž či sekera - sloužila až do 13 stol. pouze k útoku, a nežádoucí kontakt s cizí zbraní vedl nejen ke ztrátě aktivity v boji, ale často i ke ztrátě zbraně…

Tvar starověkých štítů se lišil národ od národu - vzhledem k používané bojové taktice, konstrukce bývá dřevěná: z masívu, prken či klížených dýh, povrch je kryt plechem (řecká aspis) či kůží.

Štíty keltské - z období, kterému se říká laténské (dle známého naleziště) se skládají z dřevěné desky (tzv. PLATO), která mohla být potažena surovou kůží (štíty nalezené v La Tene tento potah postrádají). Kůže zpevňovala povrch před rozštípáním. Středem štítu se táhlo žebro (tzv. SPINA). Bylo dřevěné, uprostřed vypouklé s dutinou pro pěst, a ke koncům se zužovalo. Tvořilo páteř štítu, k desce mohlo být přišito šlachou, možná i připevněno kolíčky. Nezbytnou součástí štítu je rukojeť, tzv. MANIPUL. Tento manipul je vodorovně zapuštěn do desky v místě dutiny ve spině, je dřevěný, vejčitého průřezu, občas zpevněn železným páskem. Při správném uchopení se pokládá štít na rameno bojovníka.

Takto vypadá prostý keltský štít. Movitější válečníci nechávali své štíty vylepšit železnou štítovou puklicí tzv. UMBEM. Umbo se též vyvíjelo - od malých plátků železa kryjících střed spiny, až po velká umba ve tvaru motýla, a v poslední fázi kruhová umba již bez spiny.

Dalším vylepšením štítu je okování okraje. Tenký rourkovitý plech lemoval celý štít nebo jen horní a spodní část.

Na závěr ještě několik zajímavostí.

Hřeby: v závislosti na období poutají umbo k platu či spině. Jsou buď roznýtovány nebo častěji zahnuty. Rozměrné hlavičky mohou být vypouklé, či dokonce zdobené rozetami ze schránek mořských živočichů.

Plato: štítová deska se k okrajům ztenčovala. Archeologové tak soudí dle nalezených hřebů a okrajového kování. Tloušťka uprostřed tedy 10-8 mm, u okraje 6-4 mm. Celý štít to odlehčí.

Parametry: nejobvyklejší rozměr110 cm x 50 cm. Byly však i menší a větší. Tvar nejčastěji elipsa, ovál. Také tvary hranaté, či odnože kosodélníku. Střízlivý odhad hmotnosti 4-7 kg dle rozměrů. Z vlastní zkušenosti vím, že mi v boji tato váha nevadí, horší je to druhý den…

Odolnost: jistě znáte otřepanou (avšak zřejmě pravdivou) frázi o probíjení a spojování několika keltských štítů současně legionářským oštěpem PILUM. Uvědomme si, že PILUM probilo jakýkoliv tehdejší štít! Bylo k tomu totiž vymyšleno…

Keltský štít se výrazně nezměnil po 6 století, svým majitelům tedy dobře sloužil tak, jak byl. Keltové vsadili na lehkou a obratnou konstrukci, která ochránila válečníka během útoku (kterým Keltové obvykle rozhodovali bitvu) před účinky tehdy obvyklých zbraní. To, že byl štít během útoku “spotřebován”, vůbec nevadilo. Po vyhrané bitvě se použitelné části recyklovaly. A po bitvě prohrané to bylo stejně jedno…

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Štíty

Kopí

[Křižák 14.04.07] Kopí a oštěp

Jak pravil jeden z antických autorů, hroty keltských kopí jsou delší, než meče jiných národů… A archeologické nálezy tento výrok jenom potvrzují.Ale pěkně po pořádku…

Jestliže meč či bojový nůž byly určeny k boji zblízka, tak zbraň udržující soupeře v uctivé (bezpečné) vzdálenosti je kopí. Je hlavní zbraní (nejen) starověkých armád, spolu s mečem a štítem tvoří též výzbroj keltských válečníků, a jako taková náleží i k jejich hrobové výbavě. Díky tomuto faktu si o ní můžeme udělat poměrně dobrou představu.

Hrot keltského kopí by se v zásadě dal popsat jako do tenka vykovaný list materiálu, opatřený většinou zpevňovacím žebrem po obou stranách. Jeden konec listu se sbíhá do ostrého hrotu, a druhý je opatřen tulejkou pro nasazení na dřevěné ratiště. Škála tvarů je skutečně široká: od velmi dlouhých a úzkých hrotů, až po krátké a široké listy, někdy je to kombinace obojího. Na první pohled je patrná snaha o co nejlehčí zbraň s co nejdelší řeznou plochou. Hrozivé a dodnes znatelné ostří napovídá, že již lehkým otřením o tělo způsobí hlubokou ránu…

Metalurgické rozbory dokazují kvalitu materiálu stejnou jako u mečů - tedy většinou prabídnou…

Kopí bylo pomocí dvou železných nebo občas i bronzových, a bohatě zdobených hřebů, připevněno na dřevěném ratišti. Délka bývala různá, většinou okolo 2 metrů. Ratiště někdy bývalo na spodním konci opatřeno tzv. botkou - železným kornoutkem, bodcem či jiným zakončením, chránícím dřevo před roztřepením a umožňujícím “odložit” kopí do země.

Další variantou kopí jsou tzv. standarty - kopí, která svou výzdobou či parametry vylučujícími bojové použití naznačují, že se může jednat o odznak jednotlivce či uskupení.

A nakonec ještě blízký příbuzný kopí: oštěp. Ten ve starověkých armádách doznal v pravdě masového rozšíření - je určen k boji na větší vzdálenost, a na rozdíl od luku nezaměstnává obě ruce. Konstrukčně jde o zmenšené kopí - ratiště síly 1,5 cm funguje už jen jako stabilizátor letu. Hrot je velmi malý, buď srdcovitého tvaru zraňující i při nepřímém zásahu, nebo delší a hrotitý, pronikající štítem. I když přímo nezranil, činil manipulaci se štítem značně obtížnou. Tuto taktiku ostatně dovedli k dokonalosti římské legie na přelomu tisíciletí…

A ještě pár zajímavostí…

Ratiště keltského kopí se od hrotu k botce výrazně ztenčovalo - z 2 cm v tulejce na 3,5cm v botce. Těžiště se tím posouvá dozadu a kopí lze nad- či podhmatem uchopit již v první třetině. Hroty se před bojovníky ježily ve vzdálenosti cca 1 a půl metru.

V hrobech válečníků se občas najdou kopí, o kterých se můžeme domnívat, že plnily dvojí účel - šlo jimi vrhat i bojovat na kratší vzdálenost. Jde o kopí s velkým hrotem i botkou, ovšem na velmi krátkém ratišti. Podobná dvoúčelová kopí se objevují i v jiných armádách.

Vskutku monstrózní hrot kopí mají v Moravském zemském muzeu :délka 65 cm!!! Nález je z obce Sivice. V jeho tulejce se našly zbytky lipového dřeva. Je považováno za standartu.

pro zobrazení celé galerie i s popiskami klikněte v horním rámečku na Kopí a oštěpy

Luky a šípy

připravuje se

 

Doplňky - opasky kožené, kovové i tkané, spony, náramky, nápažníky, nákrčníky, náušnice

připravuje se

 

Mince

připravuje se

 

Keramika

připravuje se, zatím se podívejte na zdařilé repliky keltské keramiky

 

Odkazy

http://www.kelti.cz/remesla.htm

http://valnoha.wz.cz

http://www.keramikaduchek.wz.cz/

http://drakkaria.com

http://www.vinland-shop.de

 

Tato stránka je ještě ve výstavbě, postupně budou přidávány obrázky a odkazy

Nahoru (TOP)

Zpět na hlavní stránku

NAVRCHOLU.cz