2007

Děkuji všem čtenářům stránek Keltoman za přízeň a za podnětné příspěvky a těším se na shledanou v roce 2008!

 

Jedné noci…

Podivná….. Šepotavá noc
Noc, kdy svět lidí jak mávnutím proutku ztratí svou moc

Dnes zdi, jež Onen svět chrání…
Zdi, jež živým vejít brání…
Dnes bortí se… Praskají…
Dnes Duchové k nám si cestu hledají.

Ve stínech… v kouři… dešti…
S očima v sloup vědmy věští…
Vane vítr… Vane lesy… V jeho hlase… SLOVA
Co dávno ztraceno, této noci vrací se znova

Dnešní noci hvězdy jiná jména mají…
Dnešní noci zapomenuté příběhy ožívají…
Dnes v noci mrtví vracejí se zpět
Přes hradby padlých dní a prošlých let

Za noci jako je tato i svět dech tají
Sama země pohne se… V hlubinách hlasy zašeptají…
Ve stínech stromů kdosi chodí,
v patách podivné květy se rodí

Jen tuto noc divokým plamenem vykvétají
Tuto noc mohyly svá tajemství vydávají
Pahorky otevřou se této noci jen,
Oči bezvěké vyhlédnou do stínů ven

A řeky vydechnou… Ne víc…
Ať nepohne se plamen svíc

Protože Ti, jež oba světy znají
Ti této noci svátek svůj mají…
Pod nebem a pod lunou
Dnes předci Tví kráčí krajinou

Dnes mrtví vrací se zpět
Dnes znovu vítá je tento svět
Do tmy jejich jména zavolej
U ohně místo udělej

 

Až na hranici světla a stínů budou stát
Ne, ty nemusíš se bát
Na pozdrav pozvednou své štíty… Meče…
Ať dnešní noci rudé víno plným proudem teče…

Nabídni náruč svou
Těm, jež až ze Zásvětí za Tebou jdou…
Poutníku… Ty, jež kráčíš stínem cest…
Dnešní noci šepotem mrtvých nech se vést…

Ta země jindy v dáli… v mlze skrytá…
Dnes s úsměvem Tě vítá…
Tak vstup, človíčku… Jen dál…
Ať oživne sen, co kdysi se Ti zdál…

Dnes… Dnes mrtvé potkat smíš
Dnes znovu je uvidíš
Dnešní noci hradby mezi světy se boří
Dnešní noci na planinách divoké ohně hoří

Tak pozvedni pohár a pij… Ať zaleskne se číše…
Na počest Předků Tvých… Na počest Jejich Říše…

Protože jen jedné noci i čas na chvíli stojí
Jen jedné noci prastaré s novým se spojí…
Protože jen jedné noci tichounce zazpívá mech
Pod kroky Těch, co už vešli na Druhý břeh

Jen jedné noci čarovným hlasem promluví celý les…
Jen jedné… Jen dnes…

Jen dnes se znovu k nebi ztracené písně ženou
Samhain… Samhain… zašeptá svět ozvěnou

Jen jedné noci… Věz…
Jen jedné… Jediné… Jen DNES…

 

Lugnasad
(smrt klasů)

Dlaň zrno k oblakům pozvedá
slunce ho paprskem zlatí
zem přijme jej v náruč svou
uzamkne v srdce

Stýská se slunci
odemyká zem
vítr se po polích prohání
slunečními paprsky
vlní se zlaté moře
jitřní opar hladí hřebeny vln
zlatavý příboj
vlny se vzdouvají
bouří v poryvech větru

Klaní se klasy
naposled nořím se do jejich náruče
kovář srp ukoval
paprsky utnuly ženy
v bolestech padají klasy
pod kosami ženců
slunce krvácí

Vítr hledá své zlaté moře
smutně zpívá
zrno bereš do dlaní
pozvedáš
zaséváš nové sluneční paprsky.

Věnuji Petrovi kovářovi na druhé straně.

 

Kdopak ví, kde to je?

Zpět na hlavní stránku

NAVRCHOLU.cz